Roca Espaňa 2015

Albarracin&Chulilla

Pár fotek..



Jen pár mobilních fotek z poslední doby.Lezli jsme v Labáku,na Ostaši,Křížáku,Havranovi a nějaký ty Dubské skály samozřejmě :)



     Fíša v dolezu dlouhého VIIc

                                                            Labáček



Makak nemadžuje v cestě Nemádžistán IXa

Bouldering na Pazourkový věži,6B+



Parádní hrana na Ostaši(6C),Fíša



Zdenda v 6C/7A,Ostaš



Fíša má dostatek chytačů :)

                                                                  Henri



Solární panel VIIIa

Henri pokusuje Palečka 7B,Ostaš

 

ET s Fíšou





                                                                         Jehla

 



Čihulovo nebe IXb,Havran



                                                     Ivan Jirous IXa,Fíša konečně!

Soudný kámen

Soudný kámen byl lezecky objeven někdy před osmi lety.Jedná se o výraznou až 30metrů vysokou vyvřelou(čedičovou) skálu.Rozdělenou na dvě části-Malý Soudný káme a Velký Soudný kámen.Na Malym najdeme dlouhé položené cesty lehčího charakteru do 6.Pěkný jsou Koně moje hyjé 6,Aprýlovka 6 nebo Dlouhý cigára 4+.
Velký kámen je vhodnější pro sportovní lezce,kvůli dvěma převislým a vytrvalostním cestám-Německá(aka Věčná pokora)8+ a Koloběh života 9-/9.Před pár lety jsme s Mikim dělali těmto cestám přelezy a je možný,že doteď jsme byli jediný :) Rozhodně obě doporučuji.
Za zmínku ještě stojí cesty v levé části-Vylámaná cesta 5+ a Uštěcká spára(aka Bokovka) 6.Tu jsme kdysi po vlastním jištění vylezli s Jirkou.Po čase ji přelezl i P.Henke v domění,že dělá prváč.I to se někdy stává :)

                                        Velký a Malý kámen rozděluje výrázný kout uprostřed(cesta Ranpův kout 4)

Fíša v Německé cestě 8+

O víkendu po letech znovu tady.Nejprve v sobotu s Michalem,kdy nás vyhnala bouřka.Pak v neděli už v silné sestavě s Fíšou a Fáberou.Vedro bylo jak v sauně a asi i proto bodoval jen Michal přelezem Německé cesty.My ostatní jsme to pojali tak nějak treninkově :-)

                                                    Zdeněk alias Fábera v Německý cestě.

                                                    Krásné výhledy na Středohoří.

                                                   A jedna fotka z pátku,z Modřína.Nový boulder Protažení 6B.

Jogín

Nový kámen na Ostrým kopci.Asi 100metrů od Křemenáče cestou k Ležaté věži.A asi tak 50 metrů nad Housenkou.Po menší úpravě terenu okolo šutru tam vzniklo sedm směrů.Zajímavá je hlvně boulovatá část,viz foto.

1)Joga 6B
Z oblin přes malou lištu na levačku nahoru.Možná to půjde uždímat SD ještě níže ze spodáku.Kdyby se někomu chtělo :)
1a)Powerjoga 7A+
To samé jako Joga,ale nebere se lišta.Dost oblé chyty a dostat ty nohy nahoru je dost tricky :)
2)Pránajáma 7A
Start ze stejných boulí a do prava na hranu.Fakt super bouloidní.Možná,že klasa půjde trochu dolu až bude chladněji,uvidíme.
3)Večerní meditace 5C
SD,po hraně.
Další,lehčí kousky vedou za rohem:Vinyasa 6A(+),První krok 5B,Hranka 4.
Dále na Noře je novinka-Nohy z nory cca 7B.Kde nejtěžší je se nedotknout nohama/tělem šutru vpravo dole.Škoda,že nejde odvalit,jinak pěkný gymnastický boulder.
Ještě tak dva-tři kameny zbývají dodělat a bude konečná,bohužel.Vedle na Vysokym vrchu jsem udělal dopad pod Hopsou Nebojsou.Takže se můžou zkoušet hard projekty :)Mimo to tam vzniklo-Vysoká noha 6B+ a Asi pětka 5C.Další novinky jsou na Kostce:Čaová seance 6C+ a Čaové kouzlo 7A+/B a také na Mlýnským kamenu je Konec příběhu 7A.

                                                  Dopadiště u Nebojsy.
P.S.Michal nedávno konečně dal Brusičku,video:
Brusička+Vlnobití

Kokořínské překvapení ?!

Při hledání boulderingových možností v Kokořínském dole,člověk může narazit na ledacos.třeba na chcíplý prase nebo třeba na nýty.Pás skalek nedaleko silnice úplně sváděl k tomu,že by tam mohli být nějaké nové cesty,nebo by šlo něco udělat i v rámci boulderingu.Při bližším prohlížení jsme vyprskli smíchy.Ty vole,co to je-nýty! :)

                                       Projekt s nýtama vede vlevo od stromu.Vpravo už je hotová cesta s dvouma kruhy a ještě více vpravo je další projekt.

                                                                 Hejty,nejty:)
Tři nýty asi 1,5metrů od sebe a pak kruh se smyčkou v terénu cca VIIb.Evidentně si někdo pomáhá při prváči.Ve snaze vyhnat kruh co nejvýš,použije nýty,možná i k postupu.Nevím kdo a nechci moralizovat,v podstatě je mi to fuk.Jen nás to pobavilo.

                                         Kokořínský nýt,k čemu?

                                                              Projekt.
Co nás ale zklamalo,že možnosti boulderingu tam moc nebudou.Možná nějaký ten traverz by šel.

Novinky z Harasova

Neúnavná dvojka ET&Fíša stále objevují nové stěnky,nové směry.Posledním počinem je Divadélko pod věží,asi 100metrů vpravo od Kultůráku.V údolní stěně věžě Herkules.
Je zde velice zajímavá,spíše technická-Řeka lásky(7A),která už má i první ženský přelez od Katky Záhorový.Gratulace.Zatím o nejtěžší boulder se tu postaral ET se svojí Hodinou H(7B)-silové a dynamické.Má už rychlé opakování od Honzy Zímy.Kdo bude další?:-)Projektem tu je dlouhý traverz s debilními stupy,stěnou doleva a případně dolezem bouldrem Vzpomínky zůstanou.
Kdo si chce pohrát s technikou-doporučuju Jeviště.Třeba takovej Učetní(6C hard),malé a ještě menší jebky.Otázka pro mne-vylezu to někdy :D
Na Kultůráku se po vylomení díry některé bouldry stali znova projekty.Třeba taková Francouzska(ex 6C) bude těd dost hardcore.A o znovu přelezení Francouze(7A+)se první postaral Michal.Video:
                                                             Francouz 7A+

                                         Zdeněk v Zdeňkovi 7A

Já na Kultůráku

                                                  Divadélko pod věží-levá část

Divadélko pod věží-střední část

Stefan Glowacz-Australie 1986

Když jsem byl ještě malý a mladý kluk,v té době samozřejmě neexistoval internet a jediným zdrojem informací byli nepravidelně vydávané samizdaty-Hotejl,MiniHory a slovenský Jamesák.V nich jsem,mimojiné,zbíral inspiraci a motivaci.

A tenkrát mne dostal článek(znal sem ho snad zpaměti) Stefana Glowacze o jeho první náštěvě Austrálie,kde popisuje svoje pocity při přelézání tehdy nejtěžších cest,včetně opakování Wolfgangových Pankáčů(32,10+).

Poprvé článek vyšel v anglickem High a poté byl přeložen Pavlem Ulrichem(Kulichrachem) do miniHor.

Stefanova fotka jak visí freesolo v převisu cesty Kachoong(21)přilepená doma na skříni mě nakopávala dělat stovky shybů a posilování s činkou a jeho povídání nutilo k zamýšlení nad lezením.Takže sem si dovolil přepsat článek i sem.Třeba to někoho zaujme :)

AUSTRALIE

Abych Vám v tomto článku mohl dát nahlednout do nitra lezecké zkušenosti,chci se v něm vyhnout obvyklému výčtu vylezených cest.Lezení je více než série otupujících shybů na liště a nacvičování složitých partií cesty.Shora řečené jde ruku v ruce s obtížnou duševní činností,která je rovnocenou živnou složkou.Porozumění skále,stavu vlastní trénovanosti a což je nejdůležitější ze všeho-pochopení sebe sama,to vše je daleko důležitější než pouhá fyzická zdatnost.Během svého výletu do Australie jsem se o tom opět přesvědčil.

Už tři měsíce před odjezdem,když jsem se na cestu teprv připravoval,jsem byl více než normálně zatížen psychickými problemy a pochybnostmi.Nejhorší z nich byl vliv tří trpkých zimních měsíců na mé pokroky v tréninku.Lezecká schopnost jedince je měřitelná pouze počtem nebo obtížností cest,které zvládá,ale v zimě je nemožné odhadnout přesně jak dobře na tom člověk s tréninkem je.Pro mne to byla doba bláznivých zvratů,od chvil naprostého povznesení k totální sklíčenosti.Měřítkem maximálního užitku z cvičení je stupeň soustředěnosti.Objemné tréninky odcvičené bez této složky,člověku o stupni jeho trenovanosti nic neřeknou.V dokonalé přípravě promyšlené nestačí pouze vést tělo k vysoké úrovni výkonu,musíte z ní vyloučit všechny pochybnosti a chyby a samozřejmě i slovo "nemožné".Nesmí tu být místo pro jakoukoli sebepochybnost!

Tyto starosti mne sužovali až do doby krátce před odjezdem.Týden před ním jsem to už nemohl vydržet.Musel jsem se přesvědčit,jak na tom sem a tak jsem jel na pět dní do Buoux.Tři zimní měsíce bez řádného pohybu na skále způsobily mým lezeckým schopnostem vážnou škodu.Se sebedůvěrou na bodu mrazu po náštěvě Buoux jsem následujících 30hodin letu prožil myšlenkami úplně mimo.Mířil jsem si to do oblasti se snad nejtěžšími cestami světa a neměl jsem nejmenší představu o tom,jak tam budu lézt.Zatímco jsem si svůj výlet vysníval,nahlížel sem do tréninkových metod s lezením příbuzných sportů,abych si mohl sestavit nějaký systém,který by mi pomohl vzpružit pošramocenou psyché.Co se té týká,myslím,že se lezení od ostatních sportů může hodně učit.Není to jen tak,že se po této stránce o špičkové atlety starají specialisté ve svém oboru.V lezení si však musí vyřešit své problémy každý sám.Kolem nikoho se tu neotáčí psycholog,který by vrátil ztracenou motivaci,nezní tu ani práskání biče trenéra.Je možné,že jsou to právě rozdíly,které z lezení dělají takový zvláštní sport?

To,že jsem v Austrálii,jsem zpočátku vůbec nevnímal.Byl jsem příliš posedlý lezením na Mount Arapiles.Ohlednu-li se za tím dnes,jsem velice překvapen svým chováním,svou necitlivostí k tomu co by mělo být cennou vzpomínkou na novou a neobvyklou zemi.Protože jsem se chtěl držet svého taktického plánu,lezl jsem nejprve cesty vybrané podle mých momentálních schopností.Navečer nás v kempu zdravívali švýcarskou němčinou dva přátelé-Eric Talmadge a Dany Schweitzer.Měli tu už za sebou několik týdnů lezení,takže byli obeznámeni s nejnovějšími cestami.Ukázali nám pověstné cesty jako sou India(29),Massada(30) a samozřejmě hlavní objekt mého zájmu-Punks in the Gym(32).Cestu,která na Vás udělá větší dojem,je těžké si představit!

Pro představu jak Pankáči vypadaj.Leze Mayan Smith-Gobat,vloni ženský přelez.

V příštích dnech jsme s Erikem a Danym vylezli několik fantastických cest.Se zvyšujícím se počtem cest rostlo i moje sebevědomí.Přesto jsem si bolestně uvědomoval,jak křehké  to sebevědomí je a jak lehce se dá jakymkoli selháním poničit.Dával jsem si stále pozor na chyby a analyzoval,pocházili z fyzické či mentální nepřipravenosti.Zatímco jsem s úspěchy podnikal na lehčích cestách,pustil jsem Punks z hlavy.Teprve,po zjištění,že se Kim Carrigan vzdal pokračování na svém nevyřešeném stěnovém projektu,začalo to být vážné.

Massada měla být zkušebním kamenem mých nových teorií.Cesty největší obtížnosti se dají přirovnat ke gymnastické sestavě.Každý krok musí být proveden přesně s absolutním soustředěním.Než je však takové nasazení možné,musí mu předcházet důkladné rozehřátí.Žádného gymnastu by ani nenapadlo,aby začal závodit bez rozcvičení a bez koncentrace na to co chce dělat.To jak užitečná byla moje příprava,jsem si zkusil na Massade a potom na dalších,těžších problémech.

Seriou Young Lizards-to bylo jmeno,které dal Carrigan své nedokončené.Problem se skládal ze silového stěnového lezení,které bylo zakončeno dynamickými kroky.Po čtyřdenním zápase se mi to konečně povedlo,ale úspěchu jsem dosáhl pouze maximálně technickým lezením a strategií těla i mysli.Trvalo několik dní než jsem si vychutnal svůj úspěch,neboť jsem poté byl úplně vyčerpaný.Pohled na věc může poskytnout klasifikace cesty 31(10uiia) a nové jmeno cesty-Lord of the Rings.

Bylo zapotřebí několika dalších dnů,než jsem si zase dokázal zvednout úroveň motivace k pokusu na Punks.Na takhle vysokém stupni lezení znamená sebemenší selhání konec.Je zde absolutně nezbytný správný stav mysli a dokonalá kondice.Po dvou dnech zoufalých pokusů,jsem konečně spatřil cestu k cíli.Pohyby musí být odhadnuty s přesností na milimetr,při nejistých dynamických krocích musí být na prstech odpovídající množství magnézia,váha musí být dokonale rozložena tak,aby se tělo v okamžiku dostalo do pozice,která dynamický krok umožní.Ve dnech,kdy jsem odpočíval mi složitá choreografie pohybů nešla z mysli.Lezl jsem tu cestu v duchu tisíckrát a dokonce se mi i vkrádala do snů.Můj puls se zbláznil.Živil jsem se jenom ovesnými vločkami.Klíčovým přínosem pro můj konečný úspěch po dnech nervového vypětí,byla sympatická pomoc přátel,kteří mi pomohli se uklidnit.Bez nich bych asi kapituloval.A potom,když skončilo všechno trápení a zbyli jen vzpomínky na všechno dobré,měl jsem z těch dvou cest obrovskou radost.

Stefan v cestě Kachoong 21,free-solo,Mount Arapiles

Na své australské turné se ohlížím se smíchem a slzami v očích.S úsměvem,když si vzpomenu na perfektní atmosferu kempu,úžasné cesty a krásu krajiny.Srovnám-li toto s lezeckými oblastmi v Evropě je mi do pláče,neboť se stále větším množstvím lezců,kteří v nich hledají své vyžití zde přibývá i více omezení a pravidel místních orgánů.Naneštěstí však jsou tato omezení většinou oprávněná,protože chování mnoha lezců je zkrátka nezodpovědné.Lezení je však,díky bohu,sport za kterým jezdíme do volné přírody,i když se nato občas zapomíná.Kdyby se však z lezení měl stát sport,kterému je jedno kde se provozuje,potom by myslím bylo na čase poohlednout se po něčem jinem.A snad právě proto není tak špatné,že jsou Arapiles tak daleko.